Charakteristika oboru

Charakteristika výtvarného oboru ve zkratce: o co nám jde

Citlivost

Citlivost k různorodým podnětům pro vlastní tvorbu.
Děti se učí nacházet krásu nebo zajímavost všude kolem sebe, i ve zdánlivě naprosto všedních věcech. Učí se uvažovat do hloubky nad událostmi, nejít jen „po povrchu“. Pak se snaží tyto podněty „přetavit“ do vlastního originálního výtvarného výrazu.

Vnímavost

Vnímavost k výtvarné kultuře.
Tato specifická vnímavost je věc těžko změřitelná, to ale neznamená, že by měla být opomíjena. Naopak, naši žáci jsou vedeni k tomu, aby se zbavovali předsudků a otevírali se působení rozmanitých, i neočekávaných a často i dost nezvyklých impulsů (happeningy, performance, instalace…).

Jedinečnost

Jedinečnost každého žáka jako neopakovatelné bytosti.
Ačkoliv je to mnohem náročnější, než tzv. „frontální výuka“, kdy děti dostanou hromadně zadáno jednotné téma a jednotnou techniku, snažíme se odhalit u každého žáka jeho vlastní potenciál, to, v čem tkví jeho silné stránky a ty se pak snažíme maximálně, jak je to jen možné, rozvíjet. Proto se často stává, že různí žáci pracují na různých úkolech a používají odlišné techniky.

Kvalita edukace

Kvalitu vzdělávání žáků výtvarného oboru lze sice snadno zhodnotit prostřednictvím srovnání úspěchů našich žáků v přijímacím řízení na střední školy uměleckého směru; nám však nejde jen o pouhou řemeslnou a výtvarnou excelenci, ale o kultivaci celé osobnosti směrem k zásadám slušnosti, ohledu na druhé, uznání a uznávání kvalit jiných lidí, vzájemnou podporu a radost z úspěchů nejen svých, ale i z úspěchů druhých. Jednoduše řečeno, ne kompetice (soutěživost, rivalita), ale synergie, kdy díky povzbuzení od ostatních jedinec dokáže víc, než kdyby se snažil a namáhal sám, nebo se namáhal v „nepřejícím“ prostředí. Na to dáváme mimořádný důraz.

Zábava

V neposlední řadě nám jde i o to, aby se děti bavily, přátelily s dětmi s podobnými zálibami, aby se pro ně výtvarné umění stalo prostředkem vlastní relaxace, uspokojení duševních a kulturních potřeb a svobodného projevu, spojeného s radostí, humorem a štěstím.

Sečteno a podtrženo, hlavní CÍLE výtvarného oboru naší ZUŠ jsou tyto:

  • připravit žáky ke studiu na škole uměleckého směru
  • vytříbit a rozvíjet jejich umělecké cítění a vlastní tvořivost pro celý budoucí život
  • podporovat je v rozvíjení jejich dobrých osobnostních vlastností
  • naučit žáky radovat se z vlastní tvorby a uvolnit svoji fantazii

Barvy

PROSTŘEDKY PRO DOSAŽENÍ CÍLŮ VÝTVARNÉHO OBORU

Cíle jsou věc jedna, prostředky k dosažení těchto cílů je věc druhá. Jak už bylo naznačeno výše, umělecká škola má své přednosti, které není možné nalézt jinde. Vzdělávání na umělecké škole má určité větší možnosti, protože může využít širší škály prostředků edukace. Ty hlavní jsou v zásadě trojího druhu:

  1. seznámení s teorií a historií výtvarné kultury
  2. vlastní originální tvorba
  3. různorodé interakce s ostatními, např. diskuse, hodnocení tvorby, podpora, povzbuzování…

Pokud Vás toto malé „uvedení do problému“ zaujalo, můžete si nyní „počíst“ podrobněji, jak se snažíme našich cílů dosáhnout:

1.  Teorie a historie výtvarné kultury

  • Děti se učí rozeznat základní atributy hodnotného výtvarného vyjádření, např. rozpoznat stylovou čistotu, případně důvody jejího porušení, učí se chápat důvody pro označení něčeho jako kýče. Učí se zákonitosti kompozice, perspektivy, použití světla a stínu, teorii barev, prostředky pro vyjádření dynamiky atd.
  • Dále se učí pochopit základní principy významných architektonických a výtvarných slohů a stylů s akcentem na modernu 20. století a její současné přesahy.
  • Žáci, zejména starší, jsou také konfrontováni se současnou výtvarnou tvorbou. Učí se rozlišit paradigma moderny od současné postmoderní plurality.
  • Děti se přiměřeně svému věku také učí specifickému „slovníku“, který je charakteristický pro popis a hodnocení výtvarných počinů a který mohou použít při reflexi (později obhajobě) práce své nebo prací ostatních (namátkou – např. definice kresby, malby, grafiky, plastiky, skulptury, pochopení a vysvětlení pojmů jako kompozice, komplementární, dimenze, předimenzování, dynamika, horror vacui, volná tvorba, užité umění, design atd.)

(Pokud se Vám zdá množství těchto „cizích slov“ poměrně velké, zkuste se zeptat Vašich dětí, které výtvarný obor navštěvují! Možná budete překvapeni, jak dobře se v problematice orientují.)

Pro to, aby se žáci naučili vědomě vnímat a rozpoznávat kvalitu (nebo nekvalitu) uměleckých děl a zorientovali se v teorii a historii výtvarné kultury, využíváme širokou škálu edukačních technik. Jsou to například:

  • vyjadřování prekonceptů
  • brainstorming
  • dramika
  • reflexe vlastních výtvorů a výtvorů ostatních
  • opakování nejzákladnějších zásad tvorby
  • zprostředkování vnímání a reflexe děl výtvarné kultury, významných výtvarníků a architektů, ať už prostřednictvím literatury, internetu nebo prostřednictvím vlastních zážitků při exkurzích

2. Vlastní tvorba

Děti jsou vedeny od počátku (od přípravného stupně) k tomu, aby nenapodobovaly způsob uvažování ostatních, ale šly svou vlastní cestou. V tomto ohledu bychom chtěli velmi zdůraznit, že výtvarné techniky v naší škole nejsou samoúčelným cílem, pouze prostředkem k tomu, aby se děti mohly vyjadřovat podle svého záměru, podle své individuality a osobitého způsobu výtvarného myšlení.

Stěžejní záležitostí je uvolnění vlastní fantazie, nápadu, ale i způsobu vyjádření. Snažíme se zbavit děti strachu z toho, že něco „zkazí“ a dále předsudků, že se něco „musí“ právě tímto způsobem. Naopak jsou děti vybízeny k uvolnění vlastního rukopisu, k experimentům a k intelektuální a výtvarné elaboraci.

Současně s rozvíjením vlastní nápaditosti jde ruku v ruce seriózní studijní kresba, malba a prostorová tvorba. Přiměřeně svému věku se děti učí poměřování, perspektivnímu zobrazování, zásadám působení barev v prostoru. U starších žáků se neobejdeme bez práce u stojanu, kde paradoxně prvním krokem k úspěchu je, aby se žáci naučili při kresbě správně držet tužku, což se často ukazuje být velkým problémem.

Starší žáci a žáci druhého cyklu už samostatně řeší buď své, nebo zadané projekty (plakát, ilustrace, obal na hudební nosič, návrh architektury, produktový design). Postupují tak, jak by postupoval profesionální výtvarník – vyjednáním zadání počínaje až po realizaci, případně zkoušku v materiálu.

3. Interakce

Interakce s ostatními probíhají jednak spontánně, kdy si děti vzájemně při práci povídají, a jednak řízeně formou např. diskusí, hodnocení tvorby, brainstormingu, skupinové výuky při dramice apod. Důraz je kladen především na podporu, povzbuzování, odhalování dobrých stránek každého jednoho žáka a dobrých a zajímavých stránek jeho tvorby. Důležité je, aby děti pracovaly v tvořivé a pozitivní atmosféře a věděly, že za svou práci nebudou kritizovány, ale že je ostatní budou respektovat a budou se je snažit povzbudit.

Doufáme, že jsme Vám mohli alespoň ve zkratce přiblížit obsah našeho snažení a přejeme si, abyste nám zachovali přízeň a podporu, bez které bychom jen těžko dosáhli takových pěkných výsledků jakých, jak jsme přesvědčeni, zatím dosahujeme. Z nich máme jistě radost nejen my, ale i naši žáci - vaše děti a i Vy, rodiče, prarodiče a všichni ostatní příznivci výtvarného oboru. Za Vaši podporu a zájem děkujeme!

Za výtvarný obor

Mgr. Libuše Zítková

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru